A je to tu

31. března 2017 v 21:04
Březen utekl jakoby nic a mne zbývají poslední dva měsíce školy. Mám se radovat nebo brečet.

Ano, ano, utíká to jako voda, aniž bych s tím mohla něco udělat. Venku je krásně, všichni odkládáme svršky a já mám dilema a radost zároveň. Co se to se mnou děje?

Měla bych se radovat z toho, že letos končím školu dříve, přesněji 26. května, ale nějak mi to nejde. Po 26. května nastupuji na praxi, kterou máme ve třetím ročníku na dva měsíce povinnou. Tedy pokud si vybereme průvodcování na českém zámku, tak to máme na dva měsíce. Pokud si totiž vybereme praxi v zahraničí, tak ta je na tři měsíce.
Když jsem se před Vánoci rozhodovala, kterou praxi si vyberu, tak jsem hnedka věděla po čem šáhnu.
Již ve druhém ročníku jsem se snažila dobrovolně dostat na praxi do zahraničí, zejména do Německa. Tenkrát to pro mne nebylo povinné, ale já tam strašně moc chtěla. Jenže jsem se tam jaksi nedostala. Nebudu zde vysvětlovat proč, jelikož by to bylo na dlouho.

No, a když jsem měla tu možnost zkusit to znova, tak jsem neváhala a šla do toho.
A ono to vyšlo, neboť v pondělí mi konečně přišla smlouva, tudíž se nemusím zaobírat tím, co budu dělat, když mi smlouva nepřijde. Ze smlouvy jsem se dozvěděla, na jaké místo pojedu, s kým pojedu, kdy pojedu a kde budu pracovat.
Bylo pro mne úlevou, že tam nepojedu sama, ale s Miloušem, protože kdybych jela sama, tak bych to zabalila rovnou. Jelikož ze zkušeností minulých spolužáků, co tam byli, vím, že jet tam sám je sebevražda.

Největší zjištění však bylo, že jedeme na ostrov Wangerooge, což je úplně na severu Německa. Na straně jedné nás to těší, protože jsme tam chtěli jet, jelikož tam pracuje jedna bývalá studentka naší školy. Tím pádem to pro nás bude jednodušší. Ale zase na straně druhé je to nehorázně daleko a náš největší problém je, jak se tam dostaneme.
Moje máma odmítá jezdit do Prahy natož, aby nás vezla do Německa, kde to už tuplem nezná a Miloušovi rodiče se také na to necítí. Tak nám nezbývá nic jiného než, že tam pojedeme busem. Naštěstí nám dívčina, která tam pracuje, popsala jakými busy tam jezdí, takže se tam nějak dostaneme. Sice to bude asi hardcore, ale náš problém je vyřešen a mámě se celkem ulevilo, že tam něco jede.

Co tam budu dělat jsem se ze smlouvy nedozvěděla. Jediné, co vím, je to, že budu pracovat v restauraci a nástup mám od prvního června. Milouš nastupuje ve stejném datumu do nějakého Kneipe a bude dělat všechno kolem, takže jsme fakt zvědaví, co to bude. Jediné, co je nám jasné, je to, že tam musíme vydržet celé tři měsíce. Jinak bychom neměli splněnou praxi.
No, docela se bojím, že to tam nezvládnu, ale budu muset. Joo, jinak ten ostrov je nádhernej a zároveň nejmenší ze všech ostrovů, co na severu Německa jsou. A taky je nám jasné, že to tam bude i dost drahé, ale ten krásný pocit, že aspoň jednou se podívám do Německa, mi za to stojí.

Joo, už jsem to tu psala, že do Německa chci jet už nějakou dobu a proč? No, tak za prvé jsou v tom peníze. Na zámku Vám totiž dají jen pár kaček, zatímco v Německu dávají mnohem více, což je asi jasné.
Za druhé, když už mám nějakou možnost vyjet do zahraničí, tak ji beru. Neboť při představě, že bych strávila čtyři měsíce v tom mém zapadákově, to by mne asi škráblo.
Za třetí, chci si zdokonalit němčinu. Možná jsem to tu už psala, že mám radši němčinu, než angličtinu. Proto jsem volila praxi v Německu a ne ve Španělsku, kterou také naše škola nabízí.
A takhle bych mohla psát dál, ale jak jsem psala na začátku, tak jsem z toho trochu na vážkách. No, ale uvidíme. Momentálně se tím nebudu stresovat, když je tak krásně.

Když už jsme u toho počasí, tak bych také chtěla začít běhat. Ale momentálně ještě nemůžu, neboť můj zdravotní stav mi to nedovoluje. Ale jakmile mi bude ok, tak začnu, protože mi to strašně chybí.
A co vy děláte v tomto krásném počasím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.