Jaro je tu

25. března 2017 v 16:35
a s ním i skvělé zážitky.

Abych pravdu řekla, tak jsem ani nezaregistrovala, kdy proběhl první jarní den.
To že přišlo jaro jsem jednoduše vydedukovala z počasí. Nejdříve bylo teplo, poté začalo pršet a pak jsem si teprve uvědomila, že už je vlastně jaro.
Takže jsem konečně mohla odhodit zimní bundu a nasoukat se do té jarně, podzimní, do které jsem se mimochodem nečekaně vešla. Ale už by to chtělo koupit novou, jelikož tuhle bundu již mám nějaký ten pátek a také zip už nějak vynechává. Ovšem rozhodně dnešním tématem článku nebude moje bunda, neboť mám daleko zajímavější zážitky, se kterými se chci s Vámi podělit.

Ve středu směřovaly moje kroky po dlouhé době do knihovny, abych se opět mohla pustit do pokračování mé knižní výzvy.
S plnou náručí knih jsem poté kráčela spolu s Re.Ho. do krámku s domácími potřebami, jelikož bylo nutné koupit košíčky na muffiny, neboť jsem se rozhodla opět zazářit v kuchyni a upéci ty výborné čokoládové muffiny. Po zdařilém nákupu košíčků nás čekala schůzka, která nás má připravit na tříměsíční praxi do Německa, kam se o prázdninách chystáme. No, ať už schůzka proběhla jakkoliv, tak si myslím, že v tom Německu budeme úplně v prdeli. Ale jinak pohoda.
V odpoledních hodinách začalo moje kuchtění v kuchyni, které bylo další den velice chváleno. Joo, jestli mi něco jde, tak je to pečení muffinů.
Ale ten nejlepší zážitek z celého týdne mne čekal ve čtvrtek, kdy se naše třída zúčastnila exkurze na hrad Karlštejn. Proto jsem také pekla muffiny, aby moje nenažrané kamarádky měli co v autobuse jíst. (To jen tak na okraj, kdyby to někoho zajímalo.)
Předem se přiznávám, že se mi na exkurzi moc nechtělo, ale nyní jsem ráda, že jsem jela, jelikož to byl nevšední záčitek. Ale vezmu to hezky od začátku, abyste se v tom neztráceli.

Naše škola pro nás pořádá různé exkurze a my žáci cestovního ruchu se na nich více či méně podílíme. Tedy každý spolužák v mé třídě patří do nějaké organizační skupiny, která ve třetím ročníku organizuje nějakou exkurzi. Jen tak mimochodem já patřím do organizační skupiny, která pořádá exkurzi do koncentračního tábora Buchenwald. Což je asi ta nejsložitější exkurze, která je na programu.
A co vlastně taková organizační skupina dělá?
No, v podstatě všechno a na to všechno dohlíží naše učitelka na průvodcování, která po nás řve, jak fúrie. Ale abyste pochopili, co všechno organizační skupina dělá, tak Vám to vypíšu, abyste měli přehled.
Takže nejprve kontaktuje učitele, kteří se mají dané exkurze zúčastnit. Učitelé posílají podrobnější informace exkurze, podle kterých se vytváří leták, dělá se itinerář cesty, rezervuje se autobus a také se podle toho dělají seznamy žáků, kteří se exkurze účastní.
Jsou v neustálém kontaktu, jak s učiteli, tak s autobusovým dopravcem, ale také s institucemi, které mají žáci na exkurzi navštívit.
Když se konečně závazně přihlásí žáci na exkurzi a jsou vybrány peníze, může se pokračovat v přípravě zájezdu a tedy připravit se na zájezd samotný. Organizační skupina si připraví texty, které bude přednášet při cestě na exkurzi. Při některých exkurzích se učí i text na zpaměť, ale záleží na druhu exkurze.
Při exkurzi na Karlštejn se moje kamarádky naštěstí nic učit nazpaměť nemusely, ale i tak s tím měly hromadu práce, která se jim povedla na jedničku a během exkurze vše klapalo, jak mělo.
Ráno se vyjíždělo v 5:30, tedy já musela vstávat ve čtyři, abych se stihla nasnídat a dojed na místo určení, odkaď se odjíždělo. I když se mělo odjíždět v 5:30, tak se jelo o něco později, což byl jediný záhrdel exkurze.
Pak už jsme vyrazili směr Beroun a během cesty poslouchali texty o místech, kterými jsme projížděli. Což každého nudí a zároveň to nikdo neposlouchá, ale vždy se to tak musí dělat.
Kolem deváté dojel autobus pod hrad Karlštejn a pak pěšky jsme vylezli na nahoru, kde nás čekala prohlídka reprezentačních místností.
No, nevím. Přijde mi, že vzhledově je Karlštejn hezký, ale když vejdete do vnitř, tak tam v podstatě nic k vidění není. I když byl výklad průvodce vtipný a zábavný, tak na mne Karlštejn dojem neudělal. Ale jinak smekám před průvodce, jelikož ten jeho výklad byl velice poutavý a dalo by se říci, že na mne udělal daleko větší dojem, než samotný interiér. Což je dost zvláštní, jelilož většinou to mívám naopak. Spíše mne zaujme interiér, než výklad.


Po návštěvě Karlštejnu zamířila naše třída do Prahy, kde se konal veletrh fiktivních firem, který byl na našem programu dne. Ze začátku mi tato akcička přišla nudná, ale jakmile mi dali do ruky fiktivní peníze s úkolem vyřídit dva nákupy, tak jsem byla ve svém živlu. Nejprve nákup zájezdu na Madagaskar za 355 000 Kč, poté poctivá pražská šunka a nakonec kávovar. Dost dobrá koupě, akorát těch lidí tam na mne bylo moc, takže po dvacetiminutách jsme brali roha a běželi na Matějskou pouť.
Vyhecovala jsem se k tomu, že Re. Ho. vystřelím růži. Nakonec jsem tři rozdala a nezbyla mi ani jedna. Ale byla jsem šťastná, že jsem se aspoň trefila. Pak mne holky překecali, ať jdu s nimi na strašidelnou atrakci, na které jsem nehorázně pištěla.
A nakonec pár jedinců spolu se mnou šlo na výstavu lidského těla a musím říci, že mne to velice překvapilo. Náš medik nám vše vysvětlil, akorát nás naštvalo, že si cizí lidé mimo naší skupinu přivlastňovali našeho medika. Čímž nás připravovali o čas, kterého jsme měli málo. Celkově jsme měli na výstavu hodinu a půl a za tu hodinu a půl to člověk nezvládne projít. Klidně bych tam zůstala i déle, ale už na nás čekal autobus. Bohužel se na výstavě nesmí fotit, takže fotky žádné nemám.
V autobuse už jsem byla celá unavená a druhý den jsem pak měla problém vzbudit se do školy.
No a to je z mé strany vše, přeji krásný víkend a nezapomeňte si zítra změnit čas.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.