Byl to asi jen sen

6. září 2017 v 16:36 | Ven
Po třech měsících opět na své domácí půdě a moje pocity totálně v prdeli.
Proč? To se dozvíte níže...

Tři měsíce na ostrově Wangerooge utekly jako voda a já opět sedím doma na zadku a snažím se vstřebat všechny ty zážitky, které se za ty tři měsíce přihodily. A není to vůbec lehké, neboť každých pět minut běhám pro kapesník, abych si mohla utřít slzy ze tváří.
Ano, až tak se mi to místo vrylo do srdíčka, že bylo těžké vůbec odtamtud odjet. A to nejen kvůli těm skvělým lidem, ale tak celkově kvůli všemu.
Je prostě divný vrátit se po třech měsících do ČR, kde na vás všichni mluví česky, kde jsou hnusný baráky a kde vám každý den nikdo nemává.
To za prvé a za druhé vracet se do toho zajetýho života, který žiju v ČR, se mi vůbec taky nechtělo.
Ten každodenní stereotyp mi vážně leze na nervy, a proto na Wange to bylo jiný. Takový pestrý, nic jsem nemusela řešit, sice sem tam nějaká ta práce, ale jinak pohodička. Až mi to trhá srdce, jak to tam bylo boží...
No, ve stručnosti bych to nějak měla shrnout dohromady, jenže já nechci, protože jsem děsně líná vypisovat sem různé detaily o mojí praxi v restauraci, o letní lásce, která kurevsky bolí, o zajímavých lidech, které jsem poznala a prostě, tak celkově ovšem, co se na ostrově událo za ty tři měsíce. Co se stalo na Wange, zůstane na Wange...
A já budu doufat, že mé tesknění brzy přejde. Haha...
Ale doprdele, proč je to teďka najednou všechno jiný. Přijde mi, že ty tři měsíce mne úplně změnily. Připadám si na jednu stranu, jak totálně naivní troska a na druhou stranu, že překypuji sebevědomím. No, je tohle vůbec normální. Asi ne...
Jooo a taky jsem přehodnotila svoje hodnoty. Takže už žádný, že miluju velkoměsta, že nikdy nebudu pít alkohol atd.
Dokonce mne ta práce na Wange dokopala k tomu, že jsem si sehnala brigádu i v ČR. Sice to není práce v restauraci, ale tak dá se.
No, co k tomu víc dodat. V podstatě když nad tím více přemýšlím, tak mi přijde, že to byl jen sen. Jenže pak se mrknu na fotky a zjistím, že se to skutečně stalo. A nejradši bych to vrátila zpátky.
Sakra, jak moc mi chybí moje holky, pikniky v Rosengarten, chození na pívo, kecání v němčině, práce v restauraci (i to blbé mytí nádobí), ležení na pláži, a hlavně mi chybí i on, i když je to kretén!!! Láska prostě kurevsky bolí a to kord, když je neobětovaná.
Moc se omlouvám za to, jak jsem tu sprostá, ale jinak to prostě nejde. Taktéž se omlouvám za své smíšené pocity, které jsem vylila do tohoto článku.
Původně jsem se chtěla více o těch třech měsících rozepsat, ale jednoduše to nejde. Jelikož na to teď nemám sílu. Možná časem se k tomu dostanu.
Stejně si tleskám, že jsem se dokopala k tomu napsat tento článek, i když jsem původně přemýšlela, že blog smažu. Jenže pak mne zase chytla psací nálada a bylo mi líto blog smazat. A možná mi je i jedno, že ho čtou mí spolužáci, kteří tomu nerozumí. Momentálně jsem v takové náladě, že mi je všechno egal.
Takže bych raději pro jistotu měla tento článek ukončit, nebo sem napíšu úplný blbosti a pak toho budu litovat.
Těm, kteří dočetli, až sem gratuluji, že zvládli přečíst takový můj slovní průjem. Těšte se na další články, snad budou pozitivnější, než tento a zároveň Vám přeji příjemný start do školních povinností.

S pozdravem Ven...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.