Od 3. 9. až do teď...

22. září 2017 v 20:08 | Ven
Takže za prvé už mne to vážně nebaví...
Proč?
No, to je jednoduchý...
Přes dva týdny ležím v posteli s angínou.
(Jelikož sem furt přidávám gify, tak jsem se rozhodla hodit sem nějakou tu fotečku z Wange. I když nemá žádnou souvislost s článkem. To jen tak pro informaci.)

Ano, už zase si stěžuji. Chápu, že to není zrovna moc dobrý, ale poslední dobou mám fakt super karmu. Takže tradááá další vysoce pozitivní článeček. PS: Doufám, že jste pochopili tu ironii.
Ale začněme hezky od začátku.
Tedy když jsem se vrátila z Německa, tak jsem měla velice nabytý program. Nebo to aspoň tak vypadalo...
Hned v neděli jsem se šla zaučit na brigádu. No, sice je to na pozici pokladní, ale tak nevadí. Ze začátku mi to teda moc nešlo, jako co Vám budu vyprávět.
Moji sestru málem omývali, když viděla, kolik jsem udělala storn. No, ale na štěstí se učím rychle, tudíž už teď to celkem zvládám.
V pondělí šel můj bratr poprvé do školy. Původně jsem tam měla jít s ním jako doprovod, jenže jsem byla natolik unavená z brigády, že jsem se nemohla vyhrabat z postele. Takže první program nevyšel.
Ostatní dny utíkaly v podstatě normálně a nic zvláštního se nedělo. Až teprve ve čtvrtek se konečně něco začalo dít.
Myslím, že už jsem o tom tady psala, jak jsme se sestrou dostaly na Vánoce poukazy na prohlídku vily Tugendhat.
No, a konečně nadešel čas, abychom ty poukazy využili. Původně jsme tam měli jet už v květnu, jenže měli plno, neboť o vilu je hodně velký zájem, tak jsme tam jeli až v září.
Předtím než jsem odjela do Německa, tak jsem se tam hrozně těšila. Jenže jakmile jsem tam byla, tak jsem necítila vůbec žádné nadšení. Prostě nevím, čím to bylo, ale prostě mne to nějak nevtáhlo do děje.
Průvodkyně byla fajn, i když mi přišlo, že mluvila trochu potichu (to víte, studuji cestovní ruch, tudíž si musím trochu rýpnout). Ale jinak se mi líbilo, že nezahýbala do moc širokých detailů. Bylo to takové rychlé a svižné.
No, nejvíc se mi líbil obývací pokoj, jen tak pro zajímavost. Hlavně teda to piáno, což je docela divný, ale jinak pohoda. Joo, a ještě je strašně krásný výhled na celé Brno z toho obýváku, což mi přišlo děsně krásný. Zahrada je taky fajn, ale spíš připomíná park. Těžko popisovat, lepší bude, když si tam prostě zajedete, protože to stojí za to.
Já tam hlavně chtěla jet, kvůli knize Skleněný pokoj, který mne na vilu navnadil. Jenže vzhledem k tomu, že ten příběh je z části smyšlený, tak mne ta vila trošičku zklamala. Ale za to si můžu sama...
Toť vše k vile, více bych toho nedodávala. Ještě teda přiblížím můj program po vile, abych ten čtvrtek měla kompletní.
Nuže naše partička tedy já, sestra a její přítel jsme po vile vyrazili na nákupy do Olympie. Spíše jak nákup oblečení to byl nákup jídla a do Ikei, kam jsme jeli poté, jsme jeli s nacpanými bříšky.
V Ikei jsem měla nákup poněkud větší, jak v Olympii, neboť jsem se rozhodla, že si předělám pokoj. Možná o tom napíšu článek, ale ještě úprava pokoje není kompletní, protože mi tam chybí ta úžasná, bílá, kovová postel, do které jsem se v Ikei zamilovala. Ale ještě ji doma nemám, neboť byla poněkud dražší, tak musím počkat, až si na ni vydělám. Takže třeba za deset let ji mít doma budu. Woow, to byl ale vtípeček...
Joho čtvrtek je za námi a blížíme se k pátku. Tedy pátek 8. září jsem strávila s maminkou nakupováním ve městě, kam chodím do školy. Bylo to moc fajn, jelikož jsem si koupila heboučký potah na postel a taky boží knížku. Ale už v té době mne bolela hlava a moje nemoc začínala pomalu vypukat.
A je tu sobota. Den, kdy jsem konečně po třech měsících viděla Ma.Kr. Joo, bylo to dlouhé setkání, neboť jsme museli všechno probrat.
V neděli jsem opět byla na brigádce. Tentokrát na směně 13 hodin v obchodě, což je úplně největší kruťárna. No, a to byl ten moment, co dorazilo mojí nemoc, aby se přihlásila o slovo.
Tedy v pondělí jsem lehla a už nevstala. Teď přeskočím pár dní, které byly o ničem, a dostanu se ke čtvrtku, kdy jsem vyrazila k doktorovi. Od doktora jsem vylezla s antibiotikami. Předem říkám, že mne to nasralo, neboť jsme o víkendu měli jet k tetě do mých milovaných Budějovic, ale nejeli jsme nikam. Já ležela v posteli.
Přitom nemám žádnou horečku, jen mám pouze nález na mandlích. Jujky.
A teď přijde velice vtipná storka o antibiotikách. Tak první antibiotikami nezabraly, takže jsem opět musela naklusat k doktorovi, s tím že mi předepsal jiné. O dva dny později jsem se z nich osypala. Alergická reakce.
Tedy opět návštěva u lékaře a další antibiotika. Opět nanovo, a jestli dobře počítáte, tak to jsou už třetí.
Ha, a to mi ty druhý začaly zabírat. Kurvadrát...
No a teď jsem tady a začínám třetí týden boje proti angíně, která nemá konce. Trochu v depresi, ale jak říká máma: život je přeci báječný a mám sto chutí po ní něco hodit.
Já stejně tvrdím, že za to může Česko a že jsem v tom Německu měla zůstat, ale všichni mne ignorují...
Víc k tomu nemám, co dodat. Pokud Vám přijde, že tento článek je takový trochu mišmaš a zároveň o ničem. Tak se moc omlouvám, ale já někde musela vypsat tu svojí duši. Trošku jsem ho i osekala, aby to nebylo moc dlouhé a nudné. Haha, je to nudný Ven...
Věřím, že se máte lépe, než já a zároveň Vám přeji, ať se máte lépe, než já. Užívejte života a buďte rádi, že jste zdraví...

Pa nemocná Ven
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alienee alienee | Web | 23. září 2017 v 10:04 | Reagovat

Hele, přeji ti, ať se co nejdřív uzdravíš, to s těmi antibiotiky je fakt na nic - uvědomuju si, jak slabé to "na nic" je, jen mě zrovna nenapadá nic víc :D A ještě ta třináctihodinová brigádnická směna... ježiš, to by měli zakázat jako omezování osobní svobody nebo tak něco...
Měj se brzy lépe!

2 Ven Ven | 23. září 2017 v 21:21 | Reagovat

[1]: Děkuji za příjemný komentář :) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.